JEDNOU JE MÁLO, TŘIKRÁT JE MOC...

Refrén z dávno zapomenuté písně skrývá naději, že nejen v lásce, ale i v jiných oblastech lidského žití, platí ono "do třetice všeho dobrého", jinak řečeno, do třetice už to vyjde.

Omyl.  

Kauza „Vše zadáčo" jako dar od mobilního operátora pokračuje. 

Ač jsem odstoupení od obou smluv včetně obou simek (jak mi poradila operátorka na zákaznickém centru) ve čtrnáctidenní lhůtě odeslala doporučenou poštou v jedné obálce, ač jsem pro sichr navštívila kontaktní místo a tam milá slečna odfaxovala obě výpovědi na centrálu, operátor poslal potvrzení o ukončení poskytované služby pouze k jednomu číslu. Zázraky se dějí. K tomu druhému, i když u něj byl aplikován naprosto stejný postup naprosto ve stejných dnech, operátor o žádné výpovědi patrně neví a rovnou poslal fakturu. 

Tak jsem opět popadla mladého chemika a mazali jsme na kontaktní místo. Paní se netvářila moc přívětivě - inu, nechceme jim dát vydělat;-). Poté, co se prohrabala v šanonu, který jsem s sebou přitáhla, ďubla do klávesnice a prohlásila, že ano, zrušené je jen jedno číslo. Na můj dotaz, jak je to možné, pokrčila mocnými rameny a řekla, že to teda nafaxujem znovu... a považovala záležitost za vyřízenou.

„A pro nás to znamená co?", ukázala jsem na fakturu, kterou nám poslal operátor za služby, které jsme nechtěli ani nemohli využívat. 

„Co co pro vás znamená?" popuzeně odsekla pracovnice klientského centra.

„Co ta faktura? Co s ní mám udělat?"

„No tu zatím neplaťte,"

„Jak zatím?", nevěřím svým uším, „nemám už sim kartu, kterou jsem odeslala na centrálu, zato mám řádně odeslané a podacím lístkem doložené odstoupení od smlouvy a také od vás podepsanou dohodu o odfaxování dokumentu na centrálu. Podpis, razítko. Co JEŠTĚ by měl normální člověk udělat, abyste pochopili, že vážně nejsem a ani nechci být vaším zákazníkem?"

Paní zase pokrčila rameny a pokyvováním hlavy nás vyprovodila ze dveří.

Vzpomněla jsem si na jakousi televizní reportáž o rodině, která neplatila účty za telefon, který ani neměla, obstavili jí účty a kdoví co ještě... soud sice nakonec vyhráli, ale ten rok nebo jak dlouho to trvalo, byli v maléru kvůli pochybení mobilního operátora.

Nedalo mi to, tak jsem se chopila telefonu a volám zákaznické centrum. Chci nahlásit, že fakturu hradit nebudem. Ať si to tam někde poznačí. Opět pro sichr.

Paní při přivítání medová, po sdělení požadavku jedová, mi sdělila, že to druhé číslo je stále aktivní a víte proč? To je proto, že mladému chemikovi budou volat, aby se ujistili, že si to nerozmyslel a OPRAVDU jejich služby nechce. A den D nastal už v pátek, jak mi slečna sdělila, ovšem chemik byl nezastižen. Jak impozantní, zvláště, když připustím, že chemik s telefonem i spí a nikdy ho nevypíná. Další den D prý nastane dnes.

Po vyslechnutí této absurdity, kterou na mě slečna vyvalila, jsem se začala shovívavě usmívat. Už mě přešel i vztek. Myslím, že nějak takhle začíná dočasné pomatení mysli;-). Jemně jsem ještě slečně navrhla, že by snad mohlo stačit ujištění mé, ale to zas ne.

Takže ještě počkáme. Možná že tři výpovědi jsou pořád ještě málo.