CHEMIKOVY PEKAŘSKÉ POKUSY

Mamka se ségrou odjely na dovolenou k moři a tatu nechali doma napospas třem psům. Byl týden doma sám, tak jsem za ním vyrazila. 
Tata coby slaměný vdovec opět nezklamal. Na schodišti chuchvalce psích chlupů, na stole pivo, slivovici, ferneta a do čaje pro formu rum. Ovšem taky pětilitrovku bezinkové šťávy, co vytvořil za domácí úkol, který mu zadala před odjezdem mamina. Povykládali jsme, nacpala jsem do sebe koblihu, kterou nesnáším, ale bylo mi taty líto, páč mi koupil hned dvě, ať se poměju a ulil mi na zkoušku té šťávy, do které už se draly pičurky a taky trochu letošní slivovice. Ani se mi nechtělo domů...

Chemik totiž poslední dny cosi neposlouchá. Patrně žije měsíc dopředu, páč to dosáhne plnoletosti a konečně nebude muset poslouchat svou matku (si myslí). Přijdu tedy navečír domů. Otevřu dveře. Čuchám. Být slepá, otočím se na podpatku a jdu o byt dá, páč člověk prý pozná svůj kvartýr i po čichu. U nás byl toho dne smrad morový. A chemik stojí ve futrách a culí se.

Co to tady sakra smrdí??
Nic.. jsem pekl.
Cos pekl?? Furt se eště směje.
Fimo.
Co???

FIMO!

Jo taklenc! To je ta hmota, co si z ní tvoří z dlouhé chvíle různé bodce a šneky do uší, aby s nima ucpal džuzny, co si udělal v uších!! Mám doma marťana! Jen místo tykadel na vrchu hlavy mu trčí cosi z ušisek!

Odstrčila jsem ho z futer a obezřetně se přiblížila k troubě, odkud ten smrad vycházel. Otevřu dekl, z tama blafnul pěkný hic.. koukám, na žhavící spirále na spodu trouby (máme takový fajný prehistorický kousek trůní pánev. Tys to pekl i s tou pánví? Řvu na chemika.

Jsem si nevšim!
Jak si nemůžeš všimnout pánve, když je tady hned na kraji!!!
NEVŠIM!

Hledím do útrob trouby, cosi fest smrdí, koukám, není to držadlo na pánvi náhodou uškvařené? Nevím, co mi v té chvíli běželo v hlavě, nějak mi to asi neseplo, páč jsem velmi moudře uchopila pánev do ruky a páč je i to držadlo jaksi teplejší, než bych čekala, hážu pánev do dřezu. Při tomto činu pravda vyšla najevo, totiž, že pánev byla plná oleje, naštěstí se to jeho chemikovo ušní pečivo tak dlouho nepeklo, takže se ten olej nestačil ohřát úplně. Napáchaná škoda činí několik mohutných cákanců na mých oblíbených hnědých džínách...

Po této akci jsem chytla amok.

Když jsem se trochu zklidnila, chemik dostal za úkol technickým benzínem vyčistit ty fleky a já jsem utírala olej z lina. Napětkrát. A furt je to mastné. To nechápu.... chemikovi se čištění taky moc nedařilo, olej se pěkně do džínoviny zažral a já mám chuť místo japonských kalhot pro chemika k narozeninám za bratru 3 tácky koupit nějaké nové sobě..

Některé dny stojí fakt za hovno.