NA VÝLETĚ

Už mě to fakt nebaví, řekla jsem si a v pátek si vzala volno. Ono totiž na ten den připadl odjezd do Prahy za krásama vodních sportů.

V pátek lilo zodpovědně a v tom dešti jsme za auto připíchli šestimetrový vozík, že po cestě vemem sudy, co jsou potřebné pro stavbu nového přístavního mola. Bohužel, tento krok se ukázal být krokem do hovna, páč auto, které před týdnem absolvovalo servisní opravu, která měla jeho kladné vlastnosti zdokonalit, se v zátahu projevilo jako paličatý mezek a furt padalo do nouzového režimu. Místo stotřicítkou jsme teda valili osmdesátkou a ani o píď víc. Do Prahy je cesta dlouhá a fakt jsme tam chtěli dorazit eště nejlépe za světla, takže vozejk s náma sice vyjel, ovšem nedojel, páč v Brně jsme ho stejně prázdný jak na začátku zasejc odpojili.

Cesta tudíž stála za houby, zato v Praze bylo parádně.

Čekalo nás ubytování na hausbótu a rychlý sportovní člun. Když už nám haproval ten dopravní prostředek, ani další technika se v souladu s Murphyho zákony nenechala zahanbit;-). Nefungovalo rádio a televize měla buď obraz černobílý, nebo obraz barevný anebo teda zvuk;-). Mohli jsme si vybrat. Naštěstí ležing na otománu nebyl na víkendovém programu, takže to nikomu moc nevadilo.

Poprvé jsem jela na rychlém člunu. Připadala jsem si jak Pamela z bejwoč!;-). Vítr čechral vlasy a odnášel všechno, co nebylo schované v podpalubí. Paráda! Pak začal motor v pořádném záběru nějak střílet a bylo po rychlosti. Pak se z ničeho nic zasejc zklidnil, ale už jsem mu tak moc nevěřila... nástup do plavební komory byl brilantní a brilantní by bylo i její opuštění, kdybych nepustila provaz, kterým byl člun jištěný u stěny a z lodi se nestal válečný křižník. Naštěstí kapitán má dlouhé ruce a pádlem se mu podařilo dosáhnout na jednu šprušli žebříku a ujíždějící člun tak na poslední chvíli zachytit.

Nezklamala ani domluva s chemikem, jako že když telefon zvoní a matka volá, je dobré ho vzít a s matkou probrat potřebné věci. Že když matka volá už popatnácté a pořád to nikdo nebere, tak buď je matka už fakt nažhavená doběla, nebo teda shání nejbližší služebnu policie a vyhlašuje po synkovi pátrání. Ještě že za čtrnáct dní už je plnoletý.

Nakonec všechno dobře dopadlo. Shledání s chemikem na kampě, nikdo neučóroval ani člun, ani nás, kdož jsme spali v hausbótu. Jinak - ten hausbót byl navzdory mé obavě z mořské nemoci ke mně přívětivý a svět se mi před očima spolu s mým žaludkem houpal až po návratu domů;-).