DOBA JE ZLÁ

Nejen, že máme v kolbence kontrolu, která trvá už druhý týden a ještě nějakou dobu potrvá. Nejen, že jsem se včera dozvěděla, že bych měla vrátit nějaké prachy, které mi údajně byly vyplaceny neoprávněně, páč za práci, kterou vykonávám, sice může být přiznán ten plat, který přiznaný mám, ale zase, kdyby to tak zůstalo, stal by se z toho precedens a chtěli by to všichni, že áno. Nicméně, v tom jsem nevinně, to ať si zodpovídá a zdůvodňuje pan vedoucí (BTW: o sepsání elaborátu jsem byla požádána já;-). Radost z toho mám pramalou, ale už jsem si na trvalou přítomnost různých damoklových mečů v kolbence zvykla. Zas to nějak dopadne.

Co je horšího:

naše společenství vlastníků bytových jednotek zjistilo, že předseda, který se dobrovolně  a s entuziasmem zhostil této funkce, zřejmě s nadějí (nutno přiznat planou), že mu z ní kyne patřičné ohodnocení, odmítá jakoukoliv komunikaci, na telefonáty a sms ostatních členů výboru nereaguje a případné spolubydlící, kteří mu se zodpovědností sobě vlastní přijdou oznámit, že támhle nefunguje zvonek, támhle ruplo vodovodní potrubí a támhle někdo zase vykopl sklo ve dveřích, posílá osobně nebo prostřednictvím své drahé chotě přímo tam, kde nejsou okna.

Dneska jsme si s kolegyní z toho našeho spolku udělaly soukromou schůzičku, na které jsme probraly, co je nutno udělat a zařídit, i když už to dávno slíbil zařídit zmiňovaný předseda. Protože se na pavlačáku množí fámy, že při každém poslání do prdele nezapomene zdůraznit, že odstupuje z funkce předsedy, domluvily jsme se na svolání schůze výboru na víkend, kde by se tento problém měl řešit. A to tak, že urychleně. Povzbuzena plamennými ženskými debatami jsem zvedla telefon, že předsedu, který je dnes ve službě, o našem záměru zpravím. Tak tenhle pán, jinak veřejný činitel, mě ovšem nikterak nepřekvapil. Protože mě, sice ne až tak zpříma, ale jinak zcela jasně, odeslal tam, kam patří všichni z tohoto domu, to znamená do prdele.

A teď. Je majitel účtu. Sice jsou tam tři podpisové vzory, jenže na příkaz stačí jen jeden podpis. Nikdo nemá výpisy. Nikdo nemá pojem o tom, kolik peněz máme na účtu. Pokud tam ještě nějaké jsou, ví o nich právě jen ten, komu chodí výpisy a kdo s nikým z nás nechce komunikovat. A tato persona prý denně, pokud tedy zrovna neslouží vlasti, vysedává v blízké knajpě, ať je jaro nebo léto, ať sněží nebo pere slunko a valí do sebe špiritus.

Zabít málo hajzly z města, kteří, když nám prodávali byty a když svolávali první schůzi, vytipovali si pár lidí s titulama nebo i bez, hlavně, že se šmrncli někdy úřadem, třeba aby oznámili, jaké nepravosti se na pavlači páchají. Měli tehdy hodně horkou jehlu... sítem nepropadli tři hluší důchodci, pár inženýrů a magistrů a taky nějaký policajt, manažer firmy a jeden úředník...

Neznáte se vzájemně?

Ne, my se v životě neviděli...

Ale to přece vůbec nevadí! To je formalita! Hlavně si zvolte rychle nějakého předsedu, aby se mohla celá ta kumpanie zapsat do obchodního rejstříku! Kdo to chce dělat? Táhle pán se hlásí. Vy máte zájem?

Ano, já mám času spoustu a dělat to chci!

Souhlasíte s tím, aby tady pan XY dělal předsedu?

No, my ho sice neznáme, ale když má o tu funkci zájem a hlavně na to bude mít čas, proč ne?

Čas. Vlastně ani nevím, jestli má čas. Soudě podle sezení v hospodě ano. Pro náš barák ten chlap ovšem nedělá nic. Beru zpět. Dělá. Svazuje všem ostatním ruce. A ti, co se snaží a věnujou tomu proklatému spolku poslední zbytek svého volného času, mají z něj gratis sakra těžkou hlavu.