KDE TO, KUA, VLASTNĚ BYDLÍM???

Termín zahájení sčítání lidu klepe na dveře, takže i já jsem si vyrazila z kolbenky dříve, abych stihla na poště převzít veledůležité formuláře.

Sčítací komisařka číslo xy navštívila mé bydliště již dvakrát, bohužel však v čase, kdy je člověk obvykle v práci, takže mi nechala lístek, ať si vyzvednu laskavě formuláře na kontaktním místě. Proč ne, myslím si. Aspoň se nemusím zdržovat, vemu papír a pak to vyplním na netu.

V půl čtvrté vybíhám z kolbenky a mířím na kontaktní místo. V čekárně jsou čtyři lidi. Vevnitř asi jeden. Čekám. Za deset minut vylézá chlap s lejstrem. Další! Ozve se zevnitř. Tak jde druhý chlap, po něm babka, výrostek s knírkem, další babka.  Půl hodiny v čudu. Babka se souká ze dveří. Další!

Odhodlaně vstupuju dovnitř, v ruce přichystaný průkaz občana.

„Dobrý den, jdu si pro formuláře na sčítání lidu“.

„Sedněte si, to bude na dlouho,“ dí úřednice a hrabe se v hromadě papírů.

Na dlouho.. myslím si.. co je na dlouho? Najít mě podle rodného čísla, zapsat, že mi dává dva cáry papíru…

„Kde bydlíte?“, vyštěkne.

Spořádaně sděluji město a číslo popisné domu.

Baba zahrabe v papírech.

„Číslo vchodu?“

„Nevím. Na co číslo vchodu?“ kroutím hlavou.

„To tady musím napsat, jinak vám to nedám,“ baba zvyšuje hlas. „Tak aspoň číslo bytu,“ dodává smířlivě.

„105,“ usmívám se, nic zlého netuše.

„To není číslo vašeho bytu!“ zvedne hlas.

„Jak není číslo mého bytu??? Vy víte, jaké já mám číslo bytu??“. Začínám se dostávat do varu.

„Takové číslo v tom domě není!“

No to se dozvídám noviny! "Takže já mám na smlouvě o bytu, na inkase, na elvéčku, na všech dokumentech číslo bytu 105 a vy tam to moje číslo nemáte?"

„Tady do toho formuláře se píše jiné číslo,“ poučuje mě baba.

„Jaké jiné číslo?“ zvyšuju hlas tentokrát já.

„Statistici mají jiné číslování!“

A kurva!

"Tak ať si to vypíší statistici sami ne?? Proč se mě vyptávají na můj byt, s mojím číslem a chtějí tam jakési číslo jiné? Svoje???"

Otevírá se mi kudla v kapse. Nechci se hádat. Fakt dneska ne.

„Helejte, dejte mi ty papíry  a já si to vyplním doma na netu sama," natahuju ruku s občanem.

„To nejde! To si tady musím zapsat a pak vám to teprv můžu dát! Jenže když někdo ani nezná číslo vchodu… “ pronáší s úšklebkem.

Nevěřím vlastním uším. „Číslo vchodu, milá paní, po mě NIKDY NIKDO nechtěl! Číslo domu a číslo bytu ano a to jsem vám již sdělila. Takže je mi líto, nic dalšího nevím, takže se asi budete muset obejít bez něj!“

Kudla v kapse se otevírá  o něco víc.

Baba brble. Poslední smířlivý pokus z mé strany. Fakt se nechci hádat.

„Tak jak je to s tím číslem?“ ptám se.

„A v kterém patře bydlíte?“

„V prvním.“

„Kolikátý je váš byt, když vejdete do vchodu?!

„No to už si snad děláte srandu ne?? To zajímá KOHO??? Vím já? Nezajímají mě jiné byty, navíc v baráku, kde je 125 bytů a já mám vědět, kolikátý je ten můj? Z které strany mám počítat??“

„Doprava!“

„Doprava? A proč doprava, když se v tom vchodě dá jít i doleva?? Dobrá tedy, jedem doprava.  Tak to je asi číslo 3, ale vzhledem k tomu, že jsem v prvním patře, tak asi to bude číslo 6.. a vememe – li v úvahu, že se jedná o pavlačák, ve kterém jsou byty na obě strany, doleva i doprava, pak to může být i číslo 11 nebo také číslo 15.. můžete si vybrat! A jinak mám sto pět!!“

„Vy mě vůbec nechápete! To není vaše číslo!“

„Ne, to je totiž vaše číslo!“

Kudle uletělo péro.

Zuřím. Odcházím. Bez pozdravu. Třískám dveřma. 20 minut ztraceného života.

Tak. Nechala jsem se unést. Totální blbostí úředníka, který za to možná tak úplně nemůže. Dostihla mě cypovina největšího kalibru, když už jsem si myslela, že větší nesmysly, než mě v poslední době obklopují v kolbence, mě jen tak nepotkají. How wrong I was!

Absurdistán se opět projevil.

Totálně vyhozené státní peníze. Co státní! Peníze daňových poplatníků! Jiná čísla bytů, čísla vchodů – nač??  Na co, kurva, platíme úředníky na katastru nemovitostí? Je to vůbec k něčemu? Když teď blázen statistik ruku v ruce s pošťákem si vymýšlí numera, jak se jim zlíbí? Jen tak mimochodem, koukám na výpis z katastru nemovitostí, mám tam správné číslo baráku a mám tam číslo bytu. 105. kua, tak jaké číslo bych jim ještě měla dávat?

Tak kdo je tady blázen??

To by mě zajímalo, kde to vlastně těch deset let bydlím... No, musím konstatovat, že velmi pravděpodobně nedostanu svůj list, pokud nezjistím číslo vchodu a bytu. A to se fakt nedá.

To mi poser nohy. To abych si přichystala deset tácků;-).