Občas jsem tu o něm psala. Vlastně jsem začala tenhle blog psát tak trochu kvůli němu.
Tajemný bohém. Jak náhle přišel, tak náhle odešel. Někdy nebylo vůbec lehké s ním vyjít. Stálo mě to hodně úsilí a přiznávám, taky slz, některé věci skousnout a vydržet. Čím dýl jsem s ním byla, tím víc bylo jasné, že nikam dál se nikdy nehneme. Nevěnoval mi jediný víkend. Nebyla žádná společná akce vyjma návštěvních dnů u něj doma nebo v nálevnách. Žádná budoucnost. Nebo velmi nejistá. Nejhorší trápení je kvůli tomu, kdo o vás nestojí a ať děláte, co chcete, není ve vašich silách to změnit. On naopak tvrdí, že o vás stojí...ale nic pro potvrzení svých slov nedělá. A pak vůbec nevíte, na čem jste... zvolila jsem jasná slova. Mlhy nejsou v kurzu. Ne u mě. A po půl roce se konečně už netrápím. Vidím věci jinak. Muž, který není hoden tvých slz, tě nerozpláče. Přesto mi něco dal.
Nikdy jsem nikoho tak nemilovala jako jeho. Teď už vím, že to umím.
Sbohem PanTére...
(Jen.. proč to, sakra, tak bolí??)
Žádné komentáře:
Okomentovat