Až do loňského roku jsem každý rok na velikonoce nadšeně zdobila větve, barvila vajíčka a olepovala je králičkama a beránkama, nakupovala prezenty pro koledníky a pekla perníky. Letos jsem se na to po loňské zkušenosti vybodla.
U dveří co deset minut někdo zvonil a pokaždé to byli malí snědí z okolí. Já, dobrá duše, jsem jim párkrát otevřela, srdce na dlani a v košíčku vlastnoručně ozdobené vajíčka a oni nad nima ohrnovali nos! Prý: „Pani, vajca my nechcem, dajte peníze!". Kuš! Vnutila jsem každému jedno vajco, pak jsem se zaryglovala doma a protože zvonek u dveří nešel vypnout, zbytek svátečního dne jsem proležela s obkladem na hlavě. Ty čokolády a perníky jsme doma jedli ještě čtrnáct dní...
Tak letos žádné vajíčka nebudou. Manufaktura stávkuje a v obchodě už neměli ani žádné čokoládové, ani nic co by vzdáleně připomínalo svátky jara. Možná jsem přišla pozdě, ale kdo má myslet měsíc dopředu na velikonoční nákupy? Nakonec jsem klukům od ségry koupila plyšáky, štěňátka, páč mláďátka jsou symbolem jara taky, a nějakou čokoládičku a šlus. Už nebyly nikde ani takové ty sáčky se zajícem nebo ovečkou... letos jsem i do papírnictví přišla s křížkem po funuse... dostanou to v mikrotéňáku. Jsou malí, rozdíl nepoznají:-).
A já mizím z tohohle města, odjíždím k našim, páč zítra je oslava tatíčkových narozenin. Nějaké velikonoce, respektive pomlázka ve zdejším stylu, mi může být ukradená.
Doporučuji si přečíst o welikonocích na wikipedii. Anebo i na svém webu mám takový výřez. Jo, to byly tradice...
OdpovědětVymazat