HEJ I OUVEJ...

Na sobotu jsem měla naplánovanou návštěvu u našich, kam jsem byla přizvána jako relativně levná pracovní síla na odklízení kamene z nějakého výkopu. No, co bych pro ně neudělala, že jo. Takže i když i na pátek byl plán, rozhodla jsem se ten den odebrat se do betle velmi záhy, to abych byla na fyzickou práci řádně připravena.

Skvělá zahradní párty, co proběhla v pátek, a měla skončit kolem půlnoci, měla za následek, že v sobotu ráno jsem se cítila asi jako prase po třetí ráně vedle, páč spánek čtyř nocležníků, kterým se už nechtělo jít domů, se dostavil asi v pět hodin ráno a trval půl hodiny.

Důvodem bylo, že když už konečně přišel, byl záhy přerušen kroky vetřelce, vracejícího se úsvitem na chatu zkontrolovat, zda tam jistá osoba zůstala spát a když už jo, tak s kým spí (neváhal si vzít tágo, ač na chatu donesl jako zápisné jednoho bira v plechu a znavené kámošce, které nabídl doprovod domů, tágo zaplatit odmítl a radši s ní šel pět kiláků pěšky). Hledanou osobu tam taky našel. A Jana nebyla sama, jak se přesvědčil při nakouknutí do půdních prostor, kde byla ten večer noclehárna. To ho patrně rozezlilo. Při letmém pohledu z okna jsme zahlédli lebku, lesknoucí se v ranním slunci, která patřila osobě, pádící od chaty, střídající běh s krátkými úseky jízdy na zadku z prudkého kopce. Při zuřivém skoku do tága mu na orosené trávě podjely nohy a rozplácl se na záda v jatelině, jak čoklová, když jí chci nasekat na prdel a ona hraje mrtvého brouka. Prostě průprava na olympijské hry:-). Už nemělo cenu jít spát... táhli jsme se s Janou od chaty, ve špinavých tábornických hadrech, zamaskované kšiltovkama a brýlema, v každé ruce jednu igelitku odpadků a museli jsme vypadat hodně zbídačeně, páč ani bezdomovci, co to krásné ráno pili u pivnice krabicové víno, nás nepozdravili....

Za hodinu mě čekala bridága v kamenolomu u našich. Při tom pomyšlení se mi dělaly mžitky před očima. Dala jsem si doma s Janou kafe a neměla odvahu si sednout na židli, páč jsem tušila, že drobné ustrnutí v aktivitě vyvolá okamžitý spánek. I v autobusu jsem radši stála. Od otrokářů jsem vyfasovala lopatu a kolečka a 3 hodiny jsem odevzdaně nakládala a vozila nějakou šotolinu z bodu A do bodu B...

Svaly sice mám a hřeje mě dobrý vykonaný skutek, ale  příště si to zorganizuju líp:-).