VÍTEJ DOMOVE!

Po dovolené, která jaxi rychle utekla, jsem se vrátila domů a taky do slavné kolbenky.

Pět minut po zabouchnutí dveří kvartýru mě ze zoufalství nad zavazadlama plnýma špinavých hader vytrhla romka, která v našem SVJ chvíli vykonávala úklidové práce, leč nespokojenost veliká s výsledky pracovních výkonů vyvolala potřebu změny a romku číslo jedna nahradila romka číslo dvě. Jednička chtěla vždycky výplatu prvního dne v měsíci a k tomu vyplnit hrst papírů pro sociálku. Teď už sice měsíc nic nevydělává, ale papíry nosí furt. Taky tu prý včera v noci mělo proběhnout docela dramatické zadržení údajného drogového dealera, leč ten nebyl doma, tak si zásahovka aspoň nesla spoustu pytlíků s bůhvíčím. Na protější pavlači prý bylo pro změnu rodeo, když v jednu hodinu odpoledne syn, krev její krve, naháněl matku s kindžálem, že ji zapíchne...syn byl mimochodem jak cep;-).

A dneska poprvé v kolbence. Ó vítej, hrdino nám z dálky! Potěšilo mě, že dostává nový kabátek, páč ji v době mé nepřítomnosti začali natírat na růžovo. Starý likusák na chvíli ožije. Jsem zvědavá na jak dlouho, páč stojí na docela zastrčeném místě, často vyhledávaném borcama se sprejama a především její zadní strana byla komplet vyzdobena lépe či hůře vyvedenýma graffiti. Na dveřích, které se spravit nedají, se ve skle rýsuje vyrytý symbol renaultu;-).

Nikterak mě nepřekvapilo, že krámy, které měla deponované v různých mistnostech kolbenky paní, která svůj pracovní poměr ukončila před více jak měsícem, dodneska z našeho ústavu nezmizly. Uf. Ani nemám síly to jít vyházet. Ale asi se toho bude muset někdo ujmout, než ze starého kožichu začnou vylézat blechy a moli, tak aby nás tam nezežrali;-).