NADÍLKA

Po světě chodí v období mikulášském hodně trojic, sestávajících ze známého Mikuláše, krásného anděla a služebníka pekel. Některé můžete potkat i v čase předvánočním. Jedna taková čtveřice (páč služebníci pekel se letos pomnožili) byla k vidění tento pátek v místním restauračním zařízení, kde dělali budliky budliky na své kolegy na vánočním večírku.

Týden před akcí obcházela jedna iniciativní osoba kanceláře a přemlouvala ochotníky k mikulášskému výstupu. Nikdo neměl zájem. Až přišla k nám. Já měkkosrdcatá osoba, vida na jejích řasách třpytící se slzy, páč jsme byli poslední, kdo mohl večírek zachránit, jsem se nechala přemlouvat sice dlouho, ale nakonec jsem svolila. Kolegyně důchodkyně si zkusmo narazila na hlavu čepičku s růžky, ve které vypadala jak ořech. V kombinaci s jejím špičatým nosem a drobným obličejem nebylo pochyb. Byl to ten správný rarach. Nechtělo se jí, všelijak se ošívala, že na večírek nejde, ale řekla jsem, že buď obě, nebo nic. Zajímala jsem se o můj kostým. Nutno podotknout, že čert byl v této dvojici ten hezčí. Pro mě měla principálka přichystané zlaté vlasy na paruce patrně z frcu, páč to na té síťce viselo jak klepnutý micák. Délka andělských vlasů byla po ramena, moje vlasy pod to nacpat nešly, tak jsem si to narazila na hlavu jako takovou hučku. Na to čelenka s hvězdou. A nejlepší kus byl ovšem andělský hábit. Byl to neforemný měch, ušitý ze staré silonové záclony, místy na něm byla přistehovaná žlutá andělská aplikace. Ten hábit evidentně hodně pamatoval. Křídla andělovi asi někdo přistřih, páč tam pro jistotu nebyly žádné. Model zvaný čirá hrůza. Jsem v tom moc jít nechtěla a že si seženu něco jiného. Kdeže! Aspoň bude sranda! A byla.

Mikuláš s mikádem obcházel sváteční hosty a mával berlou. Čerti chrastili řetězama a já jsem nasadila kamenný úsměv. Ta kašpařina trvala víc jak hodinu! Pot z nás lil, páč v knajpě nebyla ventilace, lidi se evidentně dobře bavili, ale zpívat se nikomu nechtělo, tak aby dostali dárek, jsme slyšeli takové hodnotné kusy jako polámal se mraveneček. Čertovi se občas podařilo klepnout někoho řetězem po hlavě, tak bylo nutné poskytnout první pomoc a mikuláš zlomil berlu mrazilku. Mě řekli, že nevypadám ani jak anděl, ale spíš jako vesmírní lidé;-).

Jaruna, co prve odmítla dělat anděla, se parádně bavila a řvala: založíme ochotnický spolek! Já chci být hérečka!! A vyvrátila se se židlí. Volná zábava se rozjela. Zaměstnavatel nám toho roku zaplatil jen řízek se salátem a víno. Byla to Perla Moravy. Dryják dobrý maximálně tak na svařák. Začaly lítat kalichy a ženské, co jsou dycky jak puťky, se pěkně rozjely. Dyť je to jednou za rok, né? Písně od Michala Davida nakoply každého k činu. Tancoval se kankán. A když zadunělo Dole v dole a tři pozvané důchodkyně, co si cucly špiritusu a začaly předvádět své taneční reje, bylo načase zábavu ukončit.

Jenže nám se vůbec nechtělo domů. Asi šest lidí jsem se vydali nočním městem hledat azyl v knajpě, kde mají otevřeno dýl. Našli jsme jednu takovou. A setrvali tam do jedné do rána. Nic nevadilo, že byla plná lidí. Klidně jsme si tam zazpívali a divím se, že nás nevyhodili. Pak jsme se poslední čtyři  vydali na diskotéku. Pěkně debilní nápad jedné kolegyně, která mezi lidi vyleze jednou za rok, když starý není doma. A my jsem jí na to skočili. Rachot, dýmové efekty, nebylo vidět na krok a smrad. Moc dlouho jsme se nezdrželi, ještě nějaký ten panák a hybaj domů.

Včera jsem vstávala kolem poledního a nemohla jsem se zbavit dojmu, že cosi se nemůžu z noční nadílky vybrchat... jó, když se smíchá pivo s vodkou, do toho whisky a pár jablek...nakonec - eště že mi není hůř;-).