ZBABĚLÝ ÚNIK OŠETŘOVATELE

Tak se doma zabydluju.

Málem jsem to tady po návratu nepoznala. Zdálo se, že se náš kvartýr stal po dobu mé nepřítomnosti cílem zásahu pumy. Nic nebylo na svém místě, vyjma mladého chemika, který ani ve válečných dobách svůj post u PC neopustil, a čoklové, zvědavě nahlížející z peřiny. Málem mě omyli, když jsem si prohlédla zblízka tu peřinu a její nohy... no, aspoň vím, že s ní chemik občas zavítal i ven;-).

V nemocnici mi dali dobrou radu. Odpočívejte a nestresujte se.

Nejdříve jsme společnýma silama s chemikem kvartýr uvedli do stavu přijatelného. Teda... rozložení sil bylo spíš 1/4:3/4. Pak jsem musela vyprat dvě pračky prádla, páč v koupelně se nedalo hnout. Uvařila jsem bídné těstoviny s tuňákem a ve volných chvílích upadala do povrchního spánku...

Těšila jsem se domů. Strašně moc. Měla jsem sen! Že se nadopuju analgetikama, budu ležet na fotelce a koukat na filmy. A spát. Tak to nějak mělo být. Sny se asi plní fakt maximálně tak o vánocích a to kdoví jestli. Místo toho jsem se ráno vybelhala s čoklovou na zdravotní procházku, zase peru a analgetika mi v lékárničce chybí... Z chemika jsem si plánovala udělat minimálně několik adaptačních dnů svého ošetřovatele. A ten bídák mi v devět večer oznámil, že ráno jede do Brna na jakýsi sraz četařů, kde nesmí v žádném případě chybět. Pokoušela jsem se mu to vymluvit. Že ho doma potřebuju, že je tam ten orkán Edna, nebo jak se to jmenuje, že je ho hovno kdesi třeba... nezájem. Ovládá naprosto bravurně princip ohrané gramofonové desky. A já jsem neměla sílu se s ním vůbec hádat... Ale bylo mi to tak líto!

Asi jsem fakt naprostý pitomec, rozlítostněný z událostí posledních dnů, tak mi akorát tekly slzy. Jediný, kdo mě utěšoval, byla čoklová, která mi ty slzy chtěla slízat. Jenže to by mi mohl naskočit na hubě k tomu všemu nějaký lišaj, tak jsem ji radši odehnala. Jdu skočit na fotelku šipáka (učím se skákat na záda;-) a budu čekat, až mě přestane bolet břicho:-).