Už to tady dlouho nebylo, takže se to dalo čekat. Jdou na mě chmurky. Co chmurky... chmury!
Nechce se mi z práce domů... proč taky. Čeká mě tam 37 metrů čtverečních podlahové plochy a asi 24 stěn...Docela dobrá bilance. Dále tu máme jednu čoklovou, co za mnou chodí jako stín všude, kam se hnu. Jednoho Dejva, imrvére zavřeného mezi 4 stěnama s kompem. Po kvartýru bordel, páč Dejv má v tomto naneštěstí genetickou výbavu svého otce a své pramáti - gen úklidu jejich těla naprosto postrádají.
A pak jsem tu já. S železnou pravidelností v předsíni klopýtnu o Dejvovy ladně rozhozené štyryaštyřicítky... V kuchyni vystopuju zbytky nedokonale utřené psí loužičky... na stole pozůstatky Dejvova hodokvasu... vypadá to, že mě omejou... v takovou chvíli si zapalulju toho dne první cigáro. A říkám si, že přece o nic nejde. No Bóže, trochu binec... jenže když je to den co den, sedm dní v týdnu a vy klavírujete někomu do hlavy, že věci se bohužel samy uklidit neumí a ono se nic neděje, připadáte si jak hlupák... inteligentní řeči a akce typu: "jen ho nechte, však až mu to přeroste přes hlavu, něco s tím bude muset udělat", na něj nezabírají. Párkrát jsem to zkusila, ale žádaný efekt se nedostavil. Dejvovi je naprosto jedno, co má kolem sebe. Může mít kentus až po strop, důležité je, aby v něm byla dírka pro něj a jeho komp. Hlavně, že si žehlí vlasy a vytváří si na hlavě moderní kreace. Kupříkladu minulý týden se sám ostříhal! Vzadu výbrus na bocích nějaké dlouhé camfy...geluje to a špičatí... styl japonské mangy... nebo snad rodina Addamsova? Jako by nestačilo, že já chodím pořád v černém, on si koupil úzký černý mantl, aby vypadal tajemně a k tomu nosí barevné šály a bílé rukavice...
Dejv má však plány. Že vypadne, jen co dodělá školu. Už aby to bylo! Doufám, že nedopadnu jak kámoška Jana, poskytující služby hotelu Mother svým dvěma synům. Nechápu ženské, co brečí, že jí děcko odchází z baráku. A kor, když je mu přes dvacet a pracovního procesu se neúčastní. Já se na to těším! Možná je to tím, že můj byt je i pro jednoho dost malý. No jo... asi mi bude smutno. Občas.
To je jen jedna strana mince.
Ta druhá však není o nic lepší.... Bývá mi smutno... A jaxe zdá, bude tak dlouho, dokud se na to nevykašlu. I´m loser, bejby.
A to je můj osud.
Lexulko, tak to je klasika... Chápu to úplně naplno. Stěhuju se do ajncliku (ajnc plus ajnc) po dvou nevydařených sestěhováních (naštěstí ne manželstvích!) ... Mother hotel bude přitažlivý, bacha na to:) A úklid? Nejúčinnější je odřezat od toho, co má nejradši. Odstřihnout od kompu, dokud se nenaučí po sobě uklízet. Buď se naučí nebo bude bez. Bude to brát jako naschvál, ale musí se naučit znát cenu práce. Já to už poznal. A od té doby obdivuju mamču, jak TO VŠECHNO mohla stíhat (a stíhá mnohé i dnes)...
OdpovědětVymazatAhoj Lexulko... ty víš, že mi to něco připomíná, něco jo a něco ne, ale jsem s tebou na dálku vnitřně zpřízněná a něco ti pošeptám... když \"prosím\" tak k tomu někdy přifařím i tebe ... :o))). vyjadřuji se neurčitě, snad mi rozumíš ...
OdpovědětVymazatrozumim a dekuju:-) a... napodobne
OdpovědětVymazatuz se na tom odrezu pracuje;-)
OdpovědětVymazat24sten? bydlis v tak velkym byte nebo je pocitas ze vsech stran? ;-)
OdpovědětVymazatpocitam je ze vsech stran. nejsem zadny troskar! na 37 metru dobry pocet, ne?;-)
OdpovědětVymazatto teda jo :)
OdpovědětVymazat