HLODAVCI V ZAJETÍ

Dneska mě oslovila kámoška s neodolatelnou nabídkou:-).

Její dětičky zařídily, aby párek křečíků džungarských rozšířil rod a narodily se jim tři malé myši. Protože jim to doma dělalo docela bordel, z krabice v rohu místnosti se ozývalo nepřetržitě pískání a kvartýrem se začal táhnout i smrad, bylo třeba mladé vylifrovat. Měkkosrdcatá kámoška neměla to srdce vypustit je do lůna matky přírody, i vzala transportní klícku a do ní umístila jeden exemplář a vyrazila ho udat ke mě na návštěvu.

Když mi přednesla své přání, spráskla jsem ruce:-).

Uvařila jsem jí kafčo, sobě šalvějový čaj na uklidnění rozbouřeného žaludku, i jala jsem se jí líčit své životní zkušenosti s tímto živočišným druhem:-).

Dávno tomu, co byl Dejv malý, a vydyndal si tuto malou myšičku, aby se mohl starat o nějaké zvířátko. Velké zvíře bylo zavrhnuto předem, po zkušenosti, kdy měl ex geniální nápad pořídit si dospělého dobrmana, který u nás byl asi měsíc a bydlel ve svém separátním pokoji v našem tehdejším 3+1. Do pokoje jsem ani nenakoukla, páč na mě temně vrčel, poté, co jsem s ním jednou vyrazila na zdravotní procházku, on nasadil ďábelské tempo a potahal mě na špagátě půlkou města. Tehdy zjistil, že má na mě navrch a dával mi to najevo. Inu, chytrý nápad, pořídit si dospělého psa takové rasy... později zmizel neznámo kam, když se ex s ním šel někomu pochlubit, čokl na pokyny nereagoval a kousl jednu známou do zadku a druhou do prstu.

Takže pro klid a mír v domácnosti se zakoupil křečík džungarský, zvaný Miky. K němu betelná klícka a do ní kolotoč.

V prvních dnech chovu se Miky nechal nosit a hladit, brzy však zjistil, že věčné natahování ho stojí vzácný čas, který by jinak mohl trávit na svém oblíbeném kolotoči. I začal škrábat a a kousat, tak za trest už z klícky nevylezl. Přes den byl klid. Miky bydlel v kokosovém ořechu, a tam celý den prospal. Když se večer zhaslo a byl čas se uložit ke spánku, Miky namazal svaly, naskočil na kolotoč a celou noc drandil:-). Nepomohlo namazání kolotoče olejem, vrzal pořád příšerně. Zkoušela jsem kolotoč sebrat, ale to zvíře bylo na něm evidentně psychicky závislé, protože mu posmutněly oči a z kokosového ořechu nevycházel ani pro potravu. Tak kolotoč putoval zpátky a Miky ožil. Ne však na dlouho:-).

Jeho závislost dostoupila vrcholu. Jezdil stále. Snad 24 hodin denně. Nedopřál si žádný odpočinek. Malé, chlupaté perpetuum mobile. Až jednou...

Když jsem přišla z práce domů, bylo ticho... tak divné a nezvyklé ticho... jdu ke klícce a tam ležel na kolotoči natažený jak strunka Miky. Tuhý jak štolverk. Umřel, chudák, při činnosti, kterou nade vše miloval. Pohřbili jsme ho v papírovém sáčku s nápisem MIKY pod břízkou.

Malý Dejv ho pochopitelně obrečel. Chtěl svého Mikyho zpátky a odmítal připustit, že je po něm. I ustrnulo se srdce mateřské a já jsem opět chvátala do krámu s živýma zvířatama koupit Mikyho II.

Miky II byl skokan. Bydlel v klícce s horním otevíráním, ze které furt utíkal, páč kolotoč preventivně nedostal. Podezírala jsem Dejva, že ho vždycky vytáhl a zapomněl ho vrátit zpátky a my ho pak chytali po kvartýře. Ale jednou jsem ho tam osobně umístila, Dejv nebyl doma a Miky II ráno v kleci taky ne. Domnívala jsem se, že nějak mazaně utekl ven při otevírání dveří a za křečíkama jsem udělala tlustou čáru.

Jenže za pár týdnů si takhle lebedím na gauči a najednou mé oko zaregistruje, že něco běží obývákem. Myš! Sice z myší strach nemám, ale děkuju, myš v baráku fakt nechci. Nastražila jsem past z ořechů a semínek. Byl to ten náš myšák:-). Prevít, udělal si hnízdo za obývací stěnou, což jsem zjistila až při jejím rozebírání. V gumové rukavici jsem prskajícího myšáka chytla a putoval zpátky do klece. Ani toto zvíře v zajetí nepřežilo, páč při nesčetném pokusu o výskok z klece se v noci zachytl nohou za pletivo, ta noha se mu asi odkrvila a přerušil se krevní oběh či co.. každopádně Miky II byl do rána v pánu. 

Vyhodila jsem klícku i se starým kolotočem, zamáčkla slzu a rozhodla se, že hlodavce už v baráku nikdy nechci.

No a přítelkyně musela uznat, že po těchle zkušenostech u mě s hlodavcem nepochodí, takže také zamáčkla slzu, sbalila klícku a šla hledat štěstí jinam:-).